1. série (2005)
SYTYCD je pro mě ještě lepší reality show než American Idol. Naprosto si užívám každou minutu tohoto pořadu, kde jsou krásní mladí lidé spárováni dohromady, aby vytvořili taneční čísla nejrůznějších žánrů. V této sérii mě hned od začátku zaujal příběh Nicka a Melody, proto jsem byla ráda, že se oba dostali až do finále. První řada byla takový pokusný králík, nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale v dalších letech už výběr soutěžících a následná finálová kola probíhaly mnohem lépe. Lauren Sanchez byla solidní moderátor, ale jsem ráda, že vydržela pouze tuto sérii.
Vítěz: Nick Lazzarini (lyrical/jazz)
2. série (2006)
Druhý ročník SYTYCD je můj nejoblíbenější. V tomto roce byla zatančena má oblíbená čísla mými oblíbenými tanečníky. Nikdy nezapomenu na úžasného Benjiho, sexy Travise, roztomilou Donyelle ani sympatickou Haidi. A z tanečních představení rozhodně doporučuju Calling you (Travis/Haidi) - není pochyb, že tato routine byla nejlepší z celé série, pravděpodobně nejlepší číslo za celých pět let, Mia Michaels (choreografie) za ni dostala sošku Emmy, což je skvělý úspěch. A mě osobně potěšíl Tyce DiOrio a jeho broadway routine na skvělou písničku You can't stop the beat (Hairspray - Benji/Donyelle).
Vítěz: Benji Schwimmer (swing/latin)
3. série (2007)
Trochu sklamání. Věděla jsem, že po tak úžasné druhé řadě se laťka asi nahoře neudrží, možná jsem si to vsugerovávala, každopádně cítím pokles. Routines byly skvělé, zvlášť se mi líbila kytičková contemporary s Lacey a Neil a skvělé jazz číslo od Mandy Moore se Sabrou a Neilem. V této sérii musím vyzdvihnout také společné číslo top 14 a jejich Hairspray pod vedením Adama Shankmana. Sabra mě ničím nezaujala, přála jsem vítězství Lacey (už od začátku mi byla sympatická, navíc ségra Benjiho, bylo by zajímavé mít dva vítěze ze stejné rodiny).
Vítěz: Sabra Johnson (contemporary)
4. série (2008)
Opět vzestup, i když to pořád není taková úroveň jako u druhé řady. Děkuji producentům za nové choreografy, mými osobními favority se stali NapTab (Napoleon a Tabitha Umo) - hiphopový páreček. Jejich Bleeding love s Chelsie a Markem je mou absolutně nejoblíbenější routine, právem nominovaná na Emmy. Chelsie byla moje favoritka, bohužel skončila těsně před finále. Ve finále mě zaujalo mužské duo - jejich ruský tanec byl neuvěřitelný, ty skoky - omg! Joshua je sympaťák, ale spíš jsem vítězství přála Katee.
Vítěz: Johua Allen (hip-hop)
5. série (2009)
Úžasné! Každé číslo bylo něčím zvláštní, jedinečné. Každé z nich jsem si maximálně užila. Judges byli vtipní i moudří, často mě jejich komentáře dohnaly až k slzám (v dobrém - dojímačném slova smyslu). Soutěžící byli krásní, sympatičtí a neuvěřitelně vyrovnaní, nedalo se předvídat, kdo to dotáhne až do finále. Mými osobními favoritkami byly Janette a Jeanine, bohužel Janette vypadla dvě kola před finálem. Ale tahle Miami se určitě neztratí, každý si jí musel všimnout už na konkurzu, kdy udělala tu skvělou zvedačku (odkaz youtube), to bylo neuvěřitelné! Jeanine byla v každém kole naprosto skvělá a okouzlující, vítězství si stoprocentně zasloužila. Tato série je ještě o kapku lepší než čtvrtá a už už se dorovnává s druhou. Na podzim nás čeká šestá řada, doufám, že bude stejně tak zábavná jako tady ta. A doufám, že SYTYCD se bude vysílat ještě mnoho a mnoho let, protože talentu je v Americe určitě hodně.
Vítěz: Jeanine Mason (contemporary)
6. série (2009)
Docela sklamání. Už od začátku série všichni porotci tvrdili, jací jsou tu nejlepší tanečníci, které svět kdy viděl. Ovšem z jejich vystoupení to - minimálně ze začátku - poznat nebylo. Tuto sérii jsem sledovala paralelně s druhou sérií SYTYCD Canada, která mě naprosto dostala, tohle byl pouze slabý odvar. Je ale pravda, že v druhé polovině (top 10) se začali tanečníci ukazovat v lepším světle. Nakonec jsem si jich pár oblíbila, mezi mé favority patřili z kluků Jakob, naprosto dokonalý, nesklamal ani v jednom díle, z holek potom Ashleigh, která se ze začátku vezla s Jakobem (prvních pět týdnů byli ve dvojici), ale nakonec jsem si ji oblíbila ze všech holek nejvíc a přála jsem jí vítězství stejně jako Jakobovi. Ashleigh nakonec skončila pátá, Jakob druhý, oba se objevili ve finále, takže jsem byla spokojená. Nicméně se tato série vysílala v těsném závěsu za úžasnou pátou, kde bylo kvantum skvělých lidí (stále si pamatuju Jeanine a Janette), takže jsem se na ni asi dívala až příliš kritickým a srovnávacím okem, proto se mi zdá tak slabá. Doufám, že sedmá řada přinese opět vzestup. Ještě poslední poznámka k porotcům, ze začátku jsem si myslela, že zavést Adama Shankmanna jako stálého porotce je skvělý nápad, v průběhu série mi ale chyběl ten hostující porotce, který přinesl nové hodnocení. Takhle slyšet každý týden It was great guys už se taky časem omrzí... A to v lednu startuje American Idol s Ellen DeGeneres místo Pauly Abdul, no chraň nás bůh!
Vítěz: Russel Ferguson (krump)
7. série (2010)
Letošní série SYTYCD je sérií změn. Nigel Lithgoe se rozhodl zariskovat a změnit celý průběh finálových kol. Místo 20 finalistů se do live dílů dostalo pouze 11 vyvolených. Každý týden vypadl pouze jeden, což byl rozdíl oproti minulým ročníkům. Finalisté netančili spolu, alespoň tedy ze začátku, ale ve skladbách je doplňovali tzv. all stars, soutěžící, kteří zazářili v minulých letech, mnozí z nich favorité, kteří k velkému překvapení všech vypadli dříve, než si zasloužili. Letošní rok to byli Allison (série 2), Anya (3), Pasha (3), Dominic (3), Neil (3), Lauren (3), Courtney (4), Twitch (4), Comfort (4), Mark (4), Ade (5) a Kathryn (6).
Ze začátku vypadávaly samé holčiny, takže hodně brzo začali kluci tančit spolu. První toto vystoupení měl na svědomí nejlepší páreček choreografů Napoleon a Tabitha, kteří vytvořili pro Alexe a Twitche takové číslo, že se celá hala a všichni u obrazovek mohli zbláznit nadšením (mně nevyjímaje samozřejmě, celou dobu jsem na to zírala s otevřenou pusou). Pak už to nebylo tak skvělé, přece jen to poprvé je nejvíce kouzelné. Ale o dva týdny později přišel Tyce DiOrio s broadway číslem pro Kenta a Neila a já byla poprvé svědkem mého nejoblíbenějšícho vystoupení v této sérii a po Bleeding Love od NapyTab ze čtyřky nejlepšího vystoupení v historii SYTYCD.
Tato řada ale nebyla jen velkým úspěchem. Taky smůla se jí lepila na paty. Nebo spíše soutěžícím. 7. řada bude pamatována jako série úrazů. První byl Alex, který musel soutěž opustit kvůli achilovce týden po svém životním výkonu v hip hopu s Twitchem. Hned týden na to musela kvůli zranění odejít Ashley. Další týden nevystupoval kvůli zranění Billy, ale naštěstí to byl pouze týdení handycap a další týden už byl OK. Další týden ve vyřazovacím díle chyběla kvůli úrazu Lauren, ale opět naštěstí jen v tomto díle, další týden byla v kondici.
Finálová trojka ve složení Lauren, Kent a Robert mi připoměla SYTYCD Canada, kde všichni jsou tak talentovaní, že je úplně jedno, kdo vyhraje, protože si to zaslouží všichni stejně. V americké verzi se mi moc často nestávalo, že bych měla o finalistech tento pocit. Lauren a Kent ale celou sérii patřili mezi mé favority, a nakonec se spolu dostali až do top 2. Nejlepší výsledek. :)
Vítěz: Lauren Froderman (contemporary)
8. série (2011)
Je pro mě docela obtížné porovnat tuto sérii s tou minulou. Formát už Nigel vypiloval k dokonalosti, nemohla jsem být spokojenější. Vrátila se nám top 20, ale od top 10 nechyběly ani allstars, což bylo výborné.. Navíc se co týden obměňovali, takže jsme mohli vidět mnohem více bývalých oblíbených soutěžících (Melody zestárla, wow, těch 7 let se asi opravdu projeví... a Kent, páni, ani jsem nevěděla, že mi tolik chybí, a to je to jen rok, co skončil na druhém místě... a Neil, omg, ve třetí sérii mi nepřišel nic moc, ale teď se mi z něj podlamovala kolena, chci víc!!).
Na druhou stranu jsem byla trošku zklamaná z jednotlivých tanečních čísel. Nechápejte mě špatně, během série se objevilo pár, které mi vyrazily dech, o tom se ještě zmíním později. Ale když porovnám loňský rok, kdy jsem každý týden vstávala nadšením ze židle, letošek byl přinejmenším usedlejší. Představilo se spousta nových choreografů, nezbylo tolik času na ty staré známé, které mám opravdu ráda. Někteří noví se předvedli v úctyhodném světle, ale většina mi nesedla. A těch několik dechberoucích čísel stejně vytvořili ti, kteří už u SYTYCD nějaký ten pátek působí.
Novinku přinesl také porotcovský panel. Každý týden Mary a Nigela doplnil hvězdný host. Hmm... tak obešla bych se bez nich, že. Posledních pár dílů jsem jejich bláboly hned přetáčela, protože to stejně byly zdržující povzbudivé řeči, které s daným vystoupením neměly co dočinění. Ale přiznávám, že jsem ráda po dlouhé době viděla třeba Katie Holmes, Kristen Chenowith nebo Neila Patricka Harrise.
No, a nakonec tedy přidávám vystoupení, která mi vzala dech:
- Melanie a Neil - contemporary (Mandy Moore): Z tohoto vystoupení si pamatuju jen jednu scénu. Ovšem tu SCÉNU celé série, když Melanie bezmyšlenkovitě skočí Neilovi do náruče, myslím že všem, kdo to viděl, se zastavilo srdce, mně nevyjímaje, prostě nádhera
- Melanie a Marko - lyrical hip hop (NappyTab): Ok, má nejoblíbenější choreogravská dvojice téměř nikdy nešlápne vedle. Toto číslo je pro mě jejich druhé nejlepší a třetí nejlepší v historii celé soutěže (samozřejmě nic nepřekoná Bleeding Love, druhé místo pak u mě má schované 'Lavička' od Mii Michaels s Heidi a Travisem), prostě NappyTab a lyrical hip hop (a Leona Lewis) prostě byli pro sebe stvořeni :)
- Sasha a Kent - contemporary (Tyce DiOrio): k tomu mě napadá jen wow.. tolik citu, taková intenzita pohybů, dokonalost.. nemám ráda vystoupení, která nesou tíhu lidstva a všichni před nimi, během nich i po nich brečí, ale tady udělám výjimku
- Sasha a Twitch - hip hop (Christopher Scott): jeden z nováčkovských choreografů, ale u tohoto tanečku velmi potěšil, od této doby jsem si Sashu opravdu oblíbila a věřila jsem, že to dotáhne až do finále
Vítěz: Melanie Moore (contemporary)