ZOH 2010 - Krasobruslení
Krasobruslení - páry
Já nejsem velmi sportovní člověk. Všechny ty lyžařské závody a jiné věci mě nijak zvlášť nelákají, co si ale na OH opravdu užívám jsou krasobruslařské vystoupení, ať už párů či jednotlivců. Viděla jsem či ještě v tomto týdnu uvidím snad všechny vystoupení, která jsou na programu, proto jsem se rozhodla pro malé zhodnocení, třeba jen pro to, abych si za 4 roky mohla porovnat, do jaké míry se ti kteří zlepšili.
Celá série krasobruslařských bojů začala střetnutím párů. V krátkém programu se na sebe páry snažily upozornit, ve volné jízdě pak předvést to nejlepší, co dokáží.
Bezkonkurenční krátký program zajela čínská dvojice Sue Šen, Čao Chung. Opravdu nebylo, co jím vytknout. Pokud jste si pustili jejich vystoupení a hned za tím vystoupení kohokoliv jiného, muselo vám být hned jasné, že to, co předvedli, byla naprosto jiná liga. I když ve volné jízdě byli kreativnější jejich krajané Čching Pchang, Ťian Tchung, celkové vítězství je neminulo naprosto oprávněně. V podstatě zde ani nebyl nikdo jiný, kdo by stál za zmínku, Číňané dvojicím kralovali bezkonkurenčně. Sice nevím, jak se jednotlivé skoky jmenují nebo dokonce jak se poznají, na pohled byla spousta z nich velmi odvážná, a to nejen u výše zmíněných soutěžících. A hodně se jich povedlo i jiným soutěžícím, co je ale podle mě na párech nejkrásnější je to, jak se dokáží zesynchronizovat na hudbu a skáčou a hlavně točí se naprosto se stejnou frekvencí, jako bychom viděli jednoho dvojitě. To je pak nejlepší zážitek. A tím, že toto jsou OH, tak je zde výběr jen těch nejlepších z nejlepších, proto většina párů tyto kvality splňovala a mě hřálo u srdíčka. :)
Krasobruslení - muži
Jako druzí v pořadí se na ledě představili muži. A že jsem si to jako dáma pěkně užívala. :) Sice mi párkrát před začátkem soutěže prolétlo hlavou, že krasobruslení je více záležitostí dam, ale jak se na led dostal Evan Lysacek, tyto myšlenky byly hned ty tam a já jej sledovala s otevřenou pusou a vypláznutým jazykem. Takový krásný chlap, který navíc bruslí a skáče jako bůh, to je smrtelná kombinace. Pljuščenko možná může mít čtverný skok a může si nadávat jak chce, ale Evan si zlato vybojoval naprosto oprávněně, jak krátký program, tak i volnou jízdu zajel (narozdíl od ruského bruslaře) bez sebemenší chybičky. A ta upřímná radost, kdy se dozvěděl, že získal zlato, to musí být ten nekrásnější zážitek a taky to tak vypadalo. Opravdu jsem mu to z celého srdce přála.
U mužů jsem měla možnost vidět i českého soutěžícího Michala Březinu. Jeho vystoupení nedosahovalo na Evana nebo Pljuščenka, ale rozhodně si zasloužil lepší než desátou příčku. Při jeho jízdě jsem navíc poslouchala rozhovor amerických komentátorů, který mě hodně zarazil. Povídali si, že Michal sice dobře skáče, ale celkově se prostě těm nejlepším nemůže zdaleka rovnat (volný překlad :). To mě udivilo, protože, ač laik, jsem v jeho jízdě neshledala žádné výrazné chyby či horší bruslení, ohýbání kolen atd. Když k tomu uvážím, že získal čtvrté místo nebo dokonce bronz (teď si nejsem jistá) na mistrovství Evropy, pak bych si dovolila s jejich komentářem nesouhlasit.
Krasobruslení - taneční páry
Soutěž tanečních párů byla rozdělená na tři části. V první z nich páry měly povinnou skladbu, musely tančit/bruslit v rytmu tanga. Následovaly jejich originální tance s tématikou národních tanců a jako poslední přišly na řadu volné jízdy.
Tango. Tango opravdu nepatří mezi mé nejoblíbenější tance. A poslouchat hodinu a půl tangovou písničku, ajaj. Naštěstí to zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem se ze začátku obávala. První páry sice nepředvedly nic mimořádného, ale jak se pořad posouval dál a dál, tak se páry lepšily a lepšily, až přišla řada na Rusy, Kanaďany a Američany a to jsem jen němě koukala. U tanečních párů jde i laikovy zcela bez problému rozlišit kvalitu tanečníků. Ti nejlepší (výše zmínění) po ledě plují, všechny pohyby na sebe skvěle a plynule navazují a to je pak radost pohledět. Pro mě nejlepší choreografii předvedl americký pár Davis/White, ale Rusové a Kanaďané, kteří byli po prvním kole před nimi, si jejich umístění také stoprocentně zasloužili.
Národní tance. Tak tohle byla zajímavá podívaná. Ve 45 minutách se na ledě vystřídalo country, kankán, bollywood, israelský tanec, španělské flamenco, ruský národní tanec a také původní australský tanec. Jak jistě čekáte, country předvedli Francouzi, Bollywood američané, flamenco Kanaďané a australský tanec Rusové. :) Soutěžící měli nádherné kostýmy, které skvěle dokreslovaly atmosféru, kterou navodily vybrané písně. V tomto kole zvítězili jak u mě, tak u poroty kanadští soutěžící Virtue/Moir a dostali se do čela průběžného žebříčku. Jejich flamenco bylo peprnné, svižné i romantické, navíc doplněné náročnými a na pohled mimořádnými zvedačkami. Na druhé místo bych zařadila bollywoodské vystoupení amerického dua Davis/White, kteří si pěkně pohráli s náročným tempem indické písně. Naopak mírné sklamání přišlo ze strany ruského páru Domnina/Shabalin, kteří do představení nevložili žádné náročné prvky, proto celkový zážitek zůstal někde v neutrální sféře...
Volná jízda. A Kanaďané vítězí! Naprosto zaslouženě. Na začátku jejich vystoupení jsem si říkala ajajaj, tohle nebude dobré, takové pomalé, zasněné a navíc na příšerně nudnou písničku. Ale hned v zápětí se rozjeli a pak už jen oči přecházely. Nejpůsobivější vystoupení ale z mého pohledu měla americká dvojice Davis/White. Jejich jízda na hudbu z Fantoma opery byla bez jediné chybičky, v kontrastu s jejich indickým tancem zde měli dlouhé a plynulé bruslení, žádné minikrůčky, přesně to, co je na bruslení nejhezčí. Třetí místo bych rozdělila mezi Rusy Domnina/Shabalin a Američany Belbin/Agosto, kteří podali vyrovnané výkony. Jak ale upozornili komentátoři, Shabalinovo zranění Rusy ovlivnilo, neměli ve vystoupení žádné těžké prvky, proto bych bronz dala spíše americkému páru.
Krasobruslení - ženy
Docela sklamání. Těšila jsem se na ně z celého programu nejvíce, nakonec ale nic moc nepředvedli, především v porovnání s mužskými výkony. Za zmínku jistě stojí věk velké části účastnic, který se pohyboval kolem 16-17 let. Jejich výkony jsem proto ocenila dvojnásob, když si představím, jaké to musí být v šestnácti letech soutěžit na nejprestižnějších hrách na světě, opravdu obdivuju jejich odvahu a vervu, se kterou se mnohé z nich do závodu pustily. A často se to vyplatilo. Mou favoritkou se stala mladičká Američanka Rachel Flatt. Její krátký program byl kombinací kvalitního bruslení, bezchybných skoků a skvělého divadelního představení. Jistě, ještě není na úrovni vítězné Korejky, k tomu jí chybí zkušenosti z různých druhů závodů i ta dospělost a jistota, se kterou jezdí Korejka. Ovšem už se nemůžu dočkat dalších zimních her a porovnání, kam se Rachel za ty čtyři roky posunula. Jistě bude bojovat o medajlové pozice.
Jak už jsem zmínila, vítězkou se stala korejská závodnice Kim Ju-Na. A naprosto právem. Její volná jízda na hudbu z Jamese Bonda byla bez chyby, také za ni dostala rekordní počet bodů. Svůj triumf pak dovršila volnou jízdou. Celkovým součtem 250b se vymrštila na nejvyšší stupínek vítězů.