První dojmy z VŠ
A je tu opět škola. No dobře, už druhý týden, ale to pravé pocení začalo až toto úterý, kdy jsme my, noví natěšení prvňáčci, poprvé zažili hodinu žurnalistiky. Nevím, jak ostatní, ale já jsem z prvního Zpravodajství a publicistiky odcházela mírně vyděšená. Zjištění, že musím týdně vyplodit článek, který by stál za zveřejnění, mě dostalo. I když na druhou stranu jsem s tím asi měla počítat. Jaký blázen se hlásí na žurnalistiku, když nechce psát, žejo... Já mám ráda psaní, ale potřebuju vymyslet své vlastní téma. Vše, o čem píšu, se mě nějakým způsobem týká, vše je mé subjektivní hodnocení. Moje dosavadní výplody by se daly charakterizovat především jako názory (neříkám recenze, i když při přivření obou očí by se to tak dalo nazvat) na seriály, které jsou mým největším koníčkem a zároveň naprostou závislostí, jak tvrdí můj drahý bratr. Mimochodem, pokud by Vás mé práce zajímaly, podívejte se na www.ragellyblog.cz, kde najdete vše, co jsem dala dohromady během posledního léta (pravděpodobně na těchto stránkách právě jste, ale kdyby náhodou...).
Dnes ale ,,jedna paní povídala'', že články jsou povinné pouze pro studenty jednooborové žurnalistiky, načež se mi velmi ulevilo a teď jen doufám, že je to pravda. Já osobně nejsem ten typ člověka, který musí každý večer jít někam ven, vidět všechny divadelní představení a všechny koncerty. Nejraději sedím doma v teplíčku a koukám na pěkný seriál. Co ale můžu, jsou muzikály. Bohužel Olomouc není Praha, takže zde najdu spoustu divadelních představení, ale nikde žádný hudební příběh. Pokud někdo z Vás ví, kde bych mohla ukojit své potřeby, prosím, vyjádřete se v komentářích. Předem děkuji.
A zpět ke škole. Postupně začínam zjišťovat, jak jsem udělala dobře, když jsem se na gymnáziu přihlásila do nepovinného kurzu Administrativa. Za rok jsem se naučila psát všemi deseti, což je pravděpodobně nejcennější znalost, kterou jsem si ze střední školy odnesla. Snažím se do počítače dostat vše, co si zapíšu na hodinách, především proto, abych to před zkouškovým obdobím vůbec přečetla. Zatím vím, o co šlo, proto je jednodušší ty mé čmáranice luštit, za pár měsíců už by to nebylo tak jednoduché. Tímto odstavcem chci poděkovat paní učitelce Bartoňové, která nám tento kurz zprostředkovala, a také mojí kamarádce Lucce Marcinové, která mě do něj doslova dokopala, protože zpočátku se mi tam moc nechtělo.
Zítra mě čeká hudební nauka, která bude pro mě asi největší oříšek. Noty mi nikdy moc nešly, ale tím, že jsem si k Žurnalistice jako druhý obor vybrala Uměnovědná studia, jsem se zavázala k tomu, že se noty naučím a budu je aktivně ovládat (no to určitě). Po nauce rozpohybuju nožky, aby se stihly dostat na katedru žurnalistiky, kde na mě čeká obávaná druhá část Zpravodajství a publicistiky a nakonec čtvrtečního dne se můžu těšin na premiéru Úvodu do filozofie. Filozofie mě na gymnáziu bavila, jsem zvědavá, jakým způsobem bude zítra probíhat. Nechám se překvapit. Je čtvrt na dvanáct a už mi hlava padá na klávesnici, proto budu končit. Dobrou noc.
E.