Konec pohody
Je neděle ráno. Jsem v Olomouci na koleji, odprostěná od spolubydlících, prostě největší klídeček. Před chvílí jsem se probudila a teď bych se pomalu měla začít učit. Protože, dámy a pánové, už je to tu. Od zítřka oficiálně začíná mé první zkouškové období. No dobře, teprve bude zápočtový týden, ale i tak už se to počítá do toho méně šťastného vysokoškolského období. Ale jelikož jsem stejná jako každý průměrný student, tak se mi učit nechce a nejsem schopná se k tomu nějakým způsobem dokopat. Proto jsem se rozhodla přispět zase menším dílkem na moje stránky.
Určitě to není na škodu. Poslední dobou vůbec nestíhám nic sledovat a vůbec nevím, čím to je, protože si nemůžu uvědomit, co vlastně celý den dělám. Učit jsem se zatím nezačala, ve škole jsem taky jen půl dne, tak jaktože nestíhám? Fakt nevím, asi má den míň hodin než normálně, jinak si to nedovedu vysvětlit. Tolik tedy k úvodu a nyní se vrhneme do školního života - když už se nedonutím učit se, tak o učení alespoň něco napíšu, to se taky počítá, ne?
Toto úterý (co bylo) jsem psala závěrečný test z angličtiny. A světe div se, nakonec jsem získala 98b ze 100 a 4 kredity už mám v kapse. Následující týden bude trošku pestřejší než ty dosavadní. V pondělí mě a mé spolutrpitelky Míšu a Anet čeká referát do češtiny na téma Je čeština v ohrožení?. Na základě tohoto vystoupení se mi do indexu zapíše můj první zápočet, jupííí, jen aby se jí ten referát líbil. Takové blbosti, o kterých se zmiňujeme, svět neviděl. Touto větou se krásně dostávám do středy, kdy mě čeká test z pravopisu. A celý bude zaměřený na čárky, jupí... Absolutně nedokážu rozeznat volné/těsné přívlastky, natož abych věděla, kdy mám před nebo hodit čárku a kdy ne. Ve čtvrtek pak bude veselo v hudebce. Docela mě dostalo, že test bude z půlky teorie a z půlky praxe. Už včera jsem vzdala italské názvosloví, 235 italských slov se prostě učit nebudu, tak jen doufám, že jich tam nedá až zase tolik, aby mi tato nevědomost ublížila. V praxi jsem si tak na 70% jistá, tak uvidím, zatím to nehrotím. No a v pátek vše zakončím testem z mluvené řeči, kde mě čeká přízvukový takt. Ptáte se, co to je? No to já taky. Hlavně to vůbec ve větě nepoznám, no bude ještě sranda.
Ale pak už tu jsou Vánoce! I když tyto budou asi hodně studijní, mnohem víc než ty loňské. Taky loni byla maturita ještě pár měsíců daleko, ale letos mám první zkoušky už 5. ledna, takže nemůžu ztrácet čas. Navíc do Dějin filmu musím mít 30 zhlédnutých němých filmů, což není moc dobrá zpráva, protože jsem víceméně ještě ani nezačla. Na youtube jich je jen pár, jsem zvědavá, kde budu všechny shánět. No, tím se zatím zabývat nebudu.
Jisté je, že se už těším na únor, kdy se vše vrátí do starých dobrých pohodových kolejí, kdy po nás zase na pár měsíců nebudou nic chtít. Moje novoroční předsevzetí bude asi takové, že se budu průběžně učit, abych toho na konci neměla tolik (hahaha, to chci vidět). Taky plánuju začít se od února učit španělsky, nějak mě poslední dobou ty jazyky chytly, snad mi to vydrží, půjde mi to a třeba časem přidám ještě němčinu nebo francouzštinu, to se nikdy neztratí.
Tak srdíčko jsem si tak nějak vilila, už mě nic nenapadá. Děkuji za čas strávený nad tímto nezáživným čtením. See ya soon.
E.