Teda, docela se stydím za to, jak dlouho jsem tuto stránku neaktualizovala. Dokonce jsem si říkala, že už sem ani nikdy nic psát nebudu, protože mi veškerý čas žere přítel, rodina, seriály a mé šéfredaktorství na SerialZone. Teď je ale začátek září a do nového školního roku zbývají přesně dva týdny. Tak nějak jsem při sledování The New Normal seděla a přemýšlela o tom, jak s těmito posledními dvěma týdny svobody naložit.

Je to docela děsivá představa, že musím začínat znovu od začátku. Bakalářské zkoušky mám čerstvě za sebou a teď nastupuju do prváku na navazujícího magistra. Zase mám nula kreditů, nula splněných povinností, celé studium na mě čeká a to je děsivé. Proto beru tyto dva týdny prázdnin jako něco, co bych si měla hodně užít. Jenže co vlastně znamená zábava? Co znamená zábava pro mě?

Na jednu stranu bych ráda celé dva týdny proležela v posteli a nezvedla hlavu od počítače. Ale vím, že to není to správné řešení. Nechápejte mě špatně, rozhodně mám v plánu většinu mého zbylého volného času věnovat právě televizním seriálům, kterých jsem si přes léto kvůli učení moc neužila. Ale zároveň bych se ráda připravila na to, co mě čeká na podzim. Kromě školy se totiž budu pokoušet zvládat také svou aktivní redaktorskou činnost na SZ a především se budu snažit navázat na dobu před dvěma lety, kdy jsem byla na skvělé cestě k lepšímu životnímu stylu, což se odrazilo i na mém vnějšku.

Troška nudné osobní historie: Před dvěma lety jsem byla na návštěvě u bráchy, který své manželce nově pořídil k narozeninám Wii. Byla jsem z té malé krabičky tak nadšená, že jsem se rozhodla utratit ty nehorázné peníze taky a koupit si ji pro sebe. Tak se i stalo a já poprvé nestrávila léto před obrazovkou počítače a s čokoládou v ruce, ale díky aktivním hrám na Wiičku jsem začala hubnout. Když jsem viděla, že to jde, rozhodla jsem se to podpořit i stravou a kila šla dolů.

Po létě, když jsem nastoupila na kolej, jsem byla rozhodnutá si tento styl udržet a koupila jsem si taneční podložku, která se připojuje k notebooku. Poctivě jsem každý den věnovala hodinku cvičení a voila, na Vánoce 2012 jsem měla 75 kilo a konečně jsem měla krásné fotky u vánočního stromečku.

Když začal letní semestr, rozhodla jsem se vyzkoušet zase něco nového a našla jsem si v Olomouci fitko. Až do května jsem chodila cvičit s osobním trenérem a dostala jsem se na 69 kilo. Nedokážete si představit mé nadšení, tolik jsem nevážila asi tak od třinácti let! Jenže pak se to všechno zvrtlo. Poznala jsem kluka, díky kterému jsem se cítila (a stále cítím) moc dobře. Jenže jsem se tak nějak naučila až moc spoléhat na to, že je mu jedno, jak vypadám, že mě má rád takovou, jaká jsem. Prostě jsem zpohodlněla. Začali jsme spolu trávit víkendy na koleji, které byly plné ležení, koukání na seriály a jídla. V létě jsem navíc nebyla v Olomouci na cvičení a doma jsem se taky nehýbala. No a potom zpět na koleji jsem si říkala, že přebytečná kila dokážu shodit sama bez pomoci trenéra. To ovšem byla chyba. Když jsem to vzdala a přišla zpět do fitka, vážila jsem rázem o 18 kilo víc, než když jsem z tama před 3/4 rokem odcházela.

Letošní jaro jsem opět strávila v posilce, ale asi není žádným překvapením, že kila nešla dolů tak snadno, jako se vyhoupla nahoru. Určitě neprospěly ani stresy z bakalářky a ze zkoušek, ale 8 kilo jsem dolů dostala. Bála jsem se, co přijde v létě, kdy opět budu doma mezi těmi všemi sušenkami a čokoládami a celkově velkými porcemi jídla. Nejsem totiž dobrá ve zdráhání se, na koleji co si nekoupím, to nemám, ale doma je to horší. Každopádně jsem začala jezdit na kole a občas vytáhla taneční podložku, takže mi pohyb zůstal.

Neříkám, že jsem neměla výkyvy, nedalo se to vydržet pořád. Největší prohřešky mám, když jsem s přítelem, nějak se společně nedokážeme omezovat (a upřímně, nejen já z toho vycházím poraženě, jemu bříško taky nepěkně roste). No celé to nezdravé jezení jsem završila tento víkend, kdy jsem chodila na noční inventuru do Kauflandu. To jsou vždycky plundry a sladké pečivo a čokoládky a oplatky a paštiky... no hrůza. Bojím se stoupnout na váhu, ale řekla bych, že za to léto jsem zase dobrá čtyři kila nahodila zpět.

Jak jsem ale už řekla na začátku, mám ještě dva týdny. Z ničeho nic mě popadlo odhodlání tento čas využít a začít zase zdravěji žít a především z toho času, co mi zbývá, vytřískat maximum nejen pro své zdraví, ale samozřejmě také pro SZ a seriály, které tolik miluju. Proto ode dneška každý den budu přinášet rekapitulaci toho, jak daný den probíhal, co jsem jedla, jestli jsem cvičila, kolik jsem udělala redaktorské práce a kolik jsem viděla epizod seriálů.

Doufám, že během těch čtrnácti dnů dostanu své tělo do pořádku a připravím ho na to mučení, které ho od října čeká ve fitku, kam mám určitě v plánu pokračovat chodit :)

Takže lidi, držte mi palce a pokud se vám chce, přijďte se sem podívat zítra a zkontrolovat, jak naplno jsem prožila den č. 1 - úterý.
 

E.